Μασσαλιώτης
First declension Noun; Masculine
Transliteration:
Principal Part:
Μασσαλιώτης
Μασσαλιώτου
Structure:
Μασσαλιωτ
(Stem)
+
ης
(Ending)
Sense
- an inhabitant of Massalia or Marseille; a Massaliote; a Marseillais
Declension
First declension
The inflection forms above were generated by rules and some usages of them were not attested.
Due to a bug of system, some forms may display wrong accents.
- εἶτα ἐπεὶ ἐθαύμασα εἰ καλὸσ οὗτοσ καὶ ὡραῖοσ ὢν ἀνέχεται παροχουμένην τοιαύτην αὐτῷ γυναῖκα, ὁ δείξασ αὐτὸν διηγεῖτό μοι τὴν ἀνάγκην τοῦ γάμου ἀκριβῶσ εἰδὼσ ἕκαστα Μασσαλιώτησ δὲ καὶ αὐτὸσ ἦν. (Lucian, Toxaris vel amicitia, (no name) 24:5)
- Τοιαῦτα ὁ Μασσαλιώτησ ἔλεγεν τὸν Ζηνόθεμιν εἰργάσθαι ὑπὲρ τοῦ φίλου, ὡσ ὁρᾷσ, οὐ μικρὰ οὐδὲ ὑπὸ πολλῶν ἂν Σκυθῶν γενόμενα, οἵ γε κἂν τὰσ παλλακὰσ ἀκριβῶσ τὰσ καλλίστασ ἐκλέγεσθαι λέγονται. (Lucian, Toxaris vel amicitia, (no name) 25:1)
- Πυθέασ ὁ Μασσαλιώτησ τῇ πληρώσει τῆσ σελήνησ τὰσ πλημμύρασ γίνεσθαι τῇ δὲ μειώσει τὰσ ἀμπώτιδασ. (Pseudo-Plutarch, Placita Philosophorum, book 3, 3:1)
- ἀλλ’ οὔτε Μασσαλιῶται ταῦτα λέγουσιν οὔθ’ ὁ Μασσαλιώτησ ὁμοίωσ ἡδὺσ εἰπεῖν καὶ πιστὸσ, ἀλλά τισ ἀρχαῖοσ μᾶλλον καὶ ποιητικόσ. (Aristides, Aelius, Orationes, 26:8)
- ὁ μὲν οὖν Μασσαλιώτησ Πυθέασ τὰ περὶ Θούλην τὴν βορειοτάτην τῶν Βρεττανίδων ὕστατα λέγει, παρ’ οἷσ ὁ αὐτόσ ἐστι τῷ ἀρκτικῷ ὁ θερινὸσ τροπικὸσ κύκλοσ· (Strabo, Geography, book 2, chapter 5 16:1)